LiDuše ze Slunečního větru

Všichni máme v sobě mužskou i ženskou energii – vnitřního muže a vnitřní ženu. Nejen v nás, ale v celém vesmíru je vše složeno z jin a jang – kladné a záporné energie, činné a vnímavé, světlé a tmavé, mužské a ženské. I Carl Jung hovořil o tom, že muži mají ženskou stránku (anima), a ženy zase mužskou stránku (animus). 
Většina z nás tyto stránky potlačila, a ocitla se tak v nerovnováze. Bez ohledu na to, jakého jsme pohlaví, naše ženská stránka v nás je ta intuitivní - otevírá nám bránu do vesmíru. Naše vnitřní mužská stránka je zase ta činná - schopná se pohybovat a konat ve fyzickém světě.

Tyto dvě vnitřní síly pracují takto – vnitřní žena představuje pocity a intuici, vnitřní muž na základě nich koná. U mě se například vnitřní žena projeví v podobě impulsu k napsání zamyšlení - a mužská část pak jde a sedne a píše. 
Vnitřní muž a vnitřní žena, jsou-li v rovnováze, fungují takto: ženská intuice a mužská akce = tvořivost. Naše ženská část říká: „Cítím to.“ Mužská část: „Já tě slyším – chceš, abych to udělal?“ – „Chci tohle.“ – „Chceš tohle? Postarám se o to!“

Abychom mohli žít v harmonii, musí být tyto části v rovnováze. Vnitřní žena je naladěna na energii a moudrost vesmíru a vnitřní muž jedná pod jejím vedením. Prostě potřebujeme naslouchat vnitřnímu hlasu a pod jeho vedením konat. 
Ženy v rovnováze se svou mužskou energií jsou ženštější, muži v harmonii se svou ženskou energií jsou zase mužnější. Bohužel tradičně potlačujeme svou ženskou energii a více myslíme a jednáme. Bojíme se poddat se vesmírnému vedení, protože se bojíme ztráty identity. Je to vlastně naše ego, které nechce splynout a zaniknout.

To nám může způsobovat nemoci. Bojíme se ztráty kontroly a odevzdání se vesmíru, který je velmi moudrý. Proti tomu stojí to, že čím víc se odevzdává naše mužská část ženské části, tím víc sílí a to se potom odráží i v životě. Jsme silnější a odvážnější, protože jednáme pod vedením ženské energie. 
Svou sílu, jasnost a energický kanál posilujeme tím, že máme odvahu jednat podle naší intuice a riskovat. Pokud ze strachu nejednáte dle svých vnuknutí a pocitů, znamená to, že vaše vnitřní mužská část selhává.

Muži, kteří utlačují v životě ženy, potlačují v sobě ženskou část. Prostě tradiční chlap má v sobě bezmocný, hysterický hlas vnitřní ženy, která se snaží být vyslyšena. Naopak muži, kteří se bojí jednat a být sami sebou, byť slyší svou vnitřní intuici a volání, jsou zase přejemnělí, protože jejich vnitřní muž nevykonává pokyny jejich vnitřní ženy. 
Ženy, které poslouchají své muže, mají slabý vnitřní mužský hlas – jsou sice intuitivní, ale bojí se projevit ve vnějším světě. Naopak ženy se slabým vnitřním ženským vedením jsou sice emancipované, ale chybí jim citlivost a jsou egoisticky zaměřeny na sebe, necítí potřeby druhých a neumí je vnímat.

Z tohoto úhlu pohledu – tedy v důsledku nevyváženosti svých vnitřních mužů a žen - potřebujeme ve vnějším světě najít svou druhou polovičku, která by nám doplnila chybějící. Osoby se slabou vnitřní ženou potřebují najít druhého se silnou vnitřní ženou, ti co mají slabého vnitřního muže, potřebují najít někoho se silným vnitřním mužem. 
A tak vznikají závislostní vztahy, protože se bojíme ztráty toho druhého. Je ale třeba si uvědomit, že se v našem partnerovi zrcadlíme – vše, co vidíme v něm, jsme i my sami. A tak můžeme prohloubit své spojení s vesmírem.

Každá forma intimního svazku, ať už hetero, nebo homosexuálního vztahu, je pokus o doplnění vlastní chybějící části. Pokud zrovnovážníme své dvě vnitřní poloviny, budeme harmonickou mužsko-ženskou bytostí. Vstoupíme-li takto vyvážení do svazku s další obdobně vyváženou bytostí, budou se v sobě vzájemně zrcadlit dvě celistvé bytosti a vznikne zázračný vztah s nekonečnými a netušenými možnostmi. 
Klíčem k vlastní rovnováze je naslouchání a jednání dle svých niterných vnitřních pocitů. Rovnovážný svazek muže a ženy uvnitř nás nám umožňuje prožívat hlubokou božskou lásku. Svazek takového jedince v rovnováze s dalším takovým rovnovážným jedincem je život na vlně božské lásky, kdy se vzájemně milují dva bohové, dvě bohyně nebo bůh s bohyní.

Síla ducha - neboli ženská síla – je v každém z nás. A záleží na naší mužské síle, na našem egu, zda ji bude následovat, nebo s ní bude bojovat. Můžeme se síle ducha otevřít, nebo se vůči ní zablokovat. Můžeme tedy buď vyrůst a růst dál do nekonečných rozměrů, nebo stagnovat, chřadnout a hynout. 
Věřím, že v každém z nás je pud sebezáchovy a že tedy moudrost nakonec zvítězí. A tak se všichni nakonec - za kratší či delší čas - dostaneme do rovnováhy. A já už se nemůžu dočkat, až světem budou chodit samí bozi a bohyně.

Liduše