Reinkarnace
Ani nevím, kam až sahá moje víra v reinkarnaci. Časem se však vyvíjelo, díky mým vlastním životním zkušenostem a díky tomu, co se dělo některým lidem, kteří u mě hledali pomoc, moje chápání toho, jak to vlastně všechno je.
Teď na chvíli zkuste zapomenout, jak vypadá dnešní svět a popusťte uzdu vaší představivosti.
Představte si, že chodíte do školy. Není to jen tak obyčejná škola, nemá jen devět tříd jako základní školy, které znáte. Má tolik tříd, kolik si jen umíte představit, takže do ní můžete chodit celé věky.
Každá třída představuje náš život. Prázdniny jsou vlastně meziživotí.
Vždycky se rodíme s nějakým úkolem, který jsme si vybrali, a s tím se v životě potýkáme. Někdo si naloží, možná proto, že je silný, že se chce naučit více věcem, těch úkolů víc a pak může mít život těžký, ale zase postoupí dál, pokud tyto úkoly dobře zvládne.
A takhle nějak to je i s našimi životy. Mám pocit, že si s sebou neseme moudrost
a poznání, kterého jsme dosáhli v minulých životech, stejně jako si neseme s sebou
i "věci", které jsme nezvládli. Všechno, co v tomto životě zvládneme, s čím budeme umět naložit, s čím si dokážeme poradit, už nebudeme muset řešit v budoucnu. A pokud nás potká něco podobného, zvládneme to lehce, protože už jsme si s tím jednou poradili
a víme přece, jak na to. A všechna naše moudrost, které dosáhneme, nám bude pomáhat příště, až se budeme zase potýkat s dalšími úkoly.
Někdy používám u svých pacientů, když je jejich problém zakořeněný hluboce, regresi. Je to technika, při které se ve změněném stavu vědomí vracíme časem.
Vždycky se ukázalo, že problémy v jejich nynějším životě jsou nedořešené věci z jejich minulého života, někdy je dokonce tento problém provází více životů.
Tím, že mohli nahlédnout do minulosti, mohli pochopit to, co se jim děje dnes, porozuměli svému někdy nepochopitelnému chování a toto porozumění potom vedlo
k tomu, že se jim lépe pracovalo na změně vedoucí k uzdravení.
O zážitcích z regrese se rozepíši v jiném článku.
Párkrát jsem slyšela, a myslím, že ne zcela ojedinělý názor, že když je to s těmi životy takhle, tak vlastně člověk nemusí litovat svých chyb, proč by se teď nemohl chovat špatně, když to může v dalších životech napravit.
Mají nebo nemají tito lidé pravdu?
Se všemi problémy, se kterými se potkáváme, je dobré se vypořádat. Vždycky nás totiž uvádí do nepohody a otravují nám život. Není to problémy samými, ale způsobem, jakým se s nimi vypořádáváme. Jistě bychom byli mnohem spokojenější a měli klidnější a láskyplnější život, kdybychom naše problémy uměli řešit. A pokud se to nenaučíme v tomto v tomto životě, určitě nás to samé potká i v dalším životě.
Vždycky totiž navazujeme tam, kde jsme skončili. Nemůžeme přeskočit nějakou naši etapu ve vývinu, je to stejné, jako myslet si, že dokážu přečíst knihu, a přitom ani neumět všechna písmenka.
Život sám nás opravdu učí. Je důležité vnímat svoje problémy a ne je odstrkovat, jak se to často dělá. Proč? V životě je to tak, že přijde problém a volá na vás. Nejdřív potichu, ale vy jste k němu hluší. Volá o něco hlasitěji, vy zase nic. Už na vás potom křičí - a zas nic. Když teda nefungují vaše uši, přijdou problémy dva, abyste si jich už dokázali všimnout. Pokud ani to nepomůže, objeví se tři podobné problémy, a tak dále, dokud si jich nevšimnete. Možná teprve, když už se skládáte pod jejich tíhou a nevíte kudy kam, protože na vás útočí ze všech stran, tehdy si jich všimnete.
Je to velký dar. Protože nám to dává možnost něčemu se naučit tím, že musíme něco
s naším problémem udělat. Asi ani nejde o vyřešení problému, jako spíš o způsob jeho vyřešení. A pokud je ten způsob řešení konečně dobrý, je odměnou potom to, že se
s ním už nemusíme naším životem vláčet dál.
Pamatujme, žádný člověk není schválně horší, každý je nejlepší, jaký dokáže být. Žijeme a chováme se, jak nejlépe dovedeme.
Liduše
