LiDuše ze Slunečního větru

Neměla jsem zrovna dobrý vzor jak vychovávat, přesto jsem se nad výchovou zamýšlela a snažila se vychovávat dobře. A udělala jsem, tak jako každý rodič, spoustu chyb.

Před narozením dětí jsem si přečetla jen jedinou knížku o tom, co děti potřebují. Tenkrát jiné nebyly. Snažila jsem se vzorně podle knížky vše dělat tak, jak se má. Po čase, když vyšly i jiné knížky, jsem zjistila, že všechno bylo špatně. Dnes se toho ví o potřebách dětí mnohem víc než tenkrát. Takže všechno, co jsem dělala s nejlepším svědomím, se dnes s nejlepším svědomím dělá úplně jinak.

Dnes mám už jen jedno dítě nedospělé, ač je plnoleté, a mohu říct, že mám úžasné děti (jsou to dobří lidé) a úžasné vztahy (jsou to vztahy plné zájmu, lásky a pozornosti). Až mě to dojímá.

Často se v mojí práci setkávám s lidmi, kteří mi tvrdí (a opravdu tomu věří), že své děti nezanedbávali, ani když pili nebo fetovali. Pravdu mají v tom, že děti měly uvařeno, vypráno, pomohli jim i s přípravou do školy. Ale tím to skončilo. A to není o rodičovské lásce a péči. To je jen o materiálních statcích.

A co vlastně děti potřebují? Jak to poznáme?

Spokojené dítě nezlobí. Pokud dětem věnujeme pár minut plné pozornosti denně, nemají potřebu zlobit. Děti často zlobí proto, že je to jediná situace, kdy si jich všimneme. (Co zas děláš? To se dělá? ...) Pokud si jich všímáme, i když nás zrovna neruší, tak nemají důvod si říkat o pozornost jinak.

V praxi to vypadá tak, že se vždy nejdříve věnujeme dětem, než můžeme získat chvilku klidu pro sebe. Nasytíme tak dětskou potřebu pozornosti a i domov tak máme prosycený láskou a pozitivní energií. A v takovém domově se přece žije dětem hezky, tak proč by zlobily?!

Věnujte se plně pár minut svému dítěti a uvidíte tu změnu. Plně se věnovat = nedělat při tom nic jiného. Pokud si s dítětem povídám, tak si s ním povídám a nemyji při tom nádobí, nedívám se při tom na televizi, ale na něj. Úplně jednoduché a zázračné.

Často se dětí po příchodu ze školy ptáme na jejich známky, co dělaly ve škole, ale už nás nenapadne se zajímat o to, jak se měly, jak se cítily a jaké to pro ně bylo. Zajímejte se nejen o jejich činnosti, ale i jejich nitro.

Děti potřebují pocit bezpečí a jistoty. Bezpečí jim dodává láska, jistotu jim dodává pravidelnost a pravidla, která by měla platit vždy a ne jen někdy (to se potom ztrácí jistota, že něco platí).

Máme zodpovědnost za to, jaký člověk z našeho dítěte vyroste. Rozvíjejme jeho schopnosti a podporujme ho ve všech jeho zájmech. Nechtějme prostřednictvím svého dítěte naplňovat své nenaplněné sny. Nepřihlašujme ho do tenisového klubu jen proto, že z něj chceme mít hvězdu. Přihlašme ho, když má zájem.

Pokud ho potřebujete někam nasměřovat, volte raději pozitivní motivaci, než výhrůžky
a tresty. I s vámi každý zmůže lépe po dobrém než po zlém a dítě je stejný člověk jako vy - jen malý.

A nezapomínejte přitom na úsměvy a dívání se do očí :-)