LiDuše ze Slunečního větru

Zřejmě žádný vztah není úplně ideální. Důležitým měřítkem však je, co převažuje. Pokud převažují pozitiva, je to v pořádku. Jestli však ve vztahu je více negativ, měli bychom se zamyslet nad tím, proč vůbec takový vztah žijeme. Takový vztah je totiž velmi ubíjející.

Co vaše misky vah? Která mistička převažuje, ta pozitivní nebo ta negativní?

Mám pro Vás malý dotazník, abyste mohli zjistit, jak na tom skutečně jste.

Zamyslete se nad každou otázkou a odpovězte ano či ne.

1. Máte ve vztahu jistotu ve vlastní hodnotu? (myslím tím, zda jste tím druhým podporováni nebo utlačováni. Pokud jste podporování, odpovězte ano, v opačném případě je odpověď ne)

2. Jste svou láskou (svým vztahem) vylepšováni? (cítíte se vztahem obohaceni, spokojenější, vážíte si vztahu)

3. Udržujete si jiné zájmy mimo svůj vztah? (máte prostor pro zájmy a jiné přátelské vztahy)

4. Znáte se s partnerovou rodinou? (představil(a) Vás rodině nebo jste v utajení)

5. Ponechává vám partner(ka) prostor pro Váš růst (třeba podpora pracovního postupu) a máte možnost rozvíjet své zájmy? (pokud váš partner na Vaši práci či zájmy žárlí, napište ne)

6. Jste také zároveň přátelé, to znamená, vyhledávali byste se i po skončení vztahu? (také se lze zeptat, jestli byste spolu byli i bez intimního vztahu - třeba proto, že si máte co říct a rozumíte si)

Tak, teď spočítejte své odpovědi, pokud máte 3 a více ano, je to v pořádku. V opačném případě si položte otázku, proč spolu jste.

 

V opravdovém vztahu se člověk cítí svobodný, od druhého cítí podporu.

Jsou vztahy, kde panuje nesvoboda, majetnické sklony, a žárlivost na práci partnera, na jeho známé, na jeho koníčky, vlastně na všechen čas, který právě netráví s námi.
V takových vztazích je pouto závislosti na druhém, a omylem se tomu říká láska.

Opravdová láska je totiž přející. Pokud někoho opravdově milujeme, chceme, aby byl šťastný a spokojený. Proto mu dáváme veškerou svobodu. Ve vězení se přece trápí každý, pokud je jen trochu "normální".

Samozřejmě, je spousta lidí, kteří žijí v tzv. závislostních vztazích, kde jeden utlačuje toho druhého. Takoví lidé snad ani nejsou v dané situaci schopni normálního vztahu. Za jejich života je formovala spousta okolností. Nejvíce na ně měl vliv  jejich rodičů. Kopírují to, co znali z domova a považují to za normu.

Ne všichni jsme měli to štěstí, abychom vyrůstali ve spokojené rodině, kde rodiče měli hezký vztah. Někde panovaly hádky, scény, napjaté ticho, částá nepřítomnost jednoho rodiče,....

Někdy  bezmyšlenkovitě přijímáme vzor svých rodičů, jako špatných partnerů, za svůj
a ani nás nenapadne, že je něco špatně.

Většinou si ale uvědomujeme, že takto žít nechceme a máme svoji představu toho, co bychom od vztahu chtěli. Stojí nás pak spoustu sil a námahy, abychom žili jinak, protože stejně máme tendenci sklouzávat do vzorců, které jsme přejali od našich rodičů.
V takovém případě je dobré a nutné mít na sebe zdravý náhled a umět si přiznat, jakou chybu zrovna dělám, když něco ve vztahu skřípe, co bych já sám mohl ve svém chování změnit.

Partnerství je umění a v každé jeho etapě se musíme učit. Pokud lítáme ze vztahu do vztahu, věřme, že je na čase se ptát, kde děláme chybu. Zdali  vůbec umíme ve vztahu žít. Partnerství stojí na vzájemné komunikaci, ale to už je asi jiná kapitola.

                                                                                         Vaše Liduše

Na závěr jsem pro vás připravila malou anketku. Klikněte prosím na odpověď, která se na váš vztah hodí. Pokud zrovna nemáte žádný vztah, ohodnoťte váš poslední vztah.

                         Děkuji L.