LiDuše ze Slunečního větru

Tento příběh je o tom, jak je důležité léčit uvážlivě.

Jednou jsem zase jela za koňmi a vzala s sebou kamarádku. Na místě už na mě čekal veterinář, který měl mé kobylce odebrat krev kvůli vyšetření. Quen jeho přítomnost snášela s nelibostí a byla velmi neklidná. Veterinář zneklidněl rovněž a rozhodl se uplatnit sílu - potřebovala jsem tedy, aby "pacientku" někdo podržel u hlavy a já sama jí mohla zvednout zadní nohu, aby se prý nemohla vzpínat. Předala jsem tedy provaz, na kterém byla kobylka připnutá, kamarádce do ruky a sama jsem šla podržet její nohu. Moje milá přítelkyně si provaz namotala do ruky, aby koně lépe udržela. To neměla dělat! Kobylka se vzepjala, provaz udělal svou zraňující smyčku a kamarádčin prst nevydržel tu koňskou sílu a prostě praskl.

Bylo mi kamarádky líto, chtěla jsem jí odebrat tu bolest. Uchopila jsem tedy prst do ruky, aby se jí ulevilo. A to jsem také neměla dělat! Zavinila jsem tehdy, že prst srostl křivě - kamarádka ho dodnes nemůže úplně v plném rozsahu ohnout. Sice to není vidět, ale problémy pociťuje hlavně při hraní na kytaru.

Vždycky při léčení jednám uvážlivě. Tenkrát jsem asi ztratila hlavu, vedla mě lítost, protože ke kamarádce mám citovou vazbu. Úplně jsem v té chvíli zapomněla na to, že zlomeniny se smí léčit pomocí Reiki až po zrentgenování. Léčebná energie je totiž tak moc silná, že srůstají téměř okamžitě při působení.

Mimochodem krev veterinář koni stejně neodebral. Na moje zvířata se musí po dobrém:-) Ukázal mi, jak se to dělá. Já všechny ze stáje vyhodila, na kobylku mluvila a hladila ji po krku. Pak jsem jí ukázala, jak to štípne (štípala jsem jí do místa, kam se bodá jehla). Kobylka si ode mě nechala napíchnout žílu a krev si nechala odebrat úplně klidně a bez nějakého znásilňování.