LiDuše ze Slunečního větru

Deprese je jako noc

za skleněnou stěnou,

jíž žádný podnět neproniká,

kde lidi mě nedoženou,

a taky němý výkřik do ticha,

když není síla vzdychat,

je jako černá šmouha,

nekonečný okamžik - chvilka pouhá. 

(Liduše)

Za normálních okolností jsou smutek, pocity beznaděje, zoufalství a bezmoc pouze tím, čím jsou. Asi jsme se s těmito pocity setkali někdy všichni. Pokud se ale začnou objevovat příliš často a jsou trvalejšího rázu, můžeme začít mluvit o depresi.

Lidé trpící depresí jsou dlouhodobě smutní, pociťují úzkost nebo naopak nepociťují žádné pocity. Dívají se na svět kolem sebe negativně a hodně se podceňují. Jsou pesimističtí a ztrácí smysl života. S tím se pojí absence zájmu o cokoli jdoucí ruku
v ruce se ztrátou radosti. Začínají trpět nespavostí, nemohou dospat rána nebo opačně nadměrně spí a to i během dne. Jsou bez chuti k jídlu nebo se naopak přejídají. S tím souvisí hubnutí nebo naopak tloustnutí. Jejich únava souvisí s poklesem energie, každá činnost jim připadá nezdolatelná. A tak jen sedí, neschopni přinutit se k činnosti, kterou odkládají a kupí. Většinou chybí i zájem o sex. Jsou nadměrně podráždění a každý vzruch okolo jim připadá nebezpečný. Nemůžou se soustředit, takže přestávají číst, protože obsah nejsou schopni vnímat. Při depresi se mohou objevit i tělesné příznaky (tíha na prsou, fyzická vyčerpanost,...). Při hluboké depresi se mohou objevovat sebevražedné myšlenky.

Příčiny deprese mohou být různé. Vyrůstání v problematické rodině může způsobit pozdější rozvinutí této nemoci. Stejně tak nějaký životní otřes. Lékaři také mluví
i o genetické dědičnosti. Já si to nemyslím, protože, dle mě, jsou geny fyzikálního rázu
a tak mají vliv pouze na naše tělo. Tam, kde lékaři hovoří o genetické dědičnosti, já poukazuji na přenos z minulých životů nebo hluboce zakořeněný a do podvědomí otisknutý způsob jednání a rozpoložení depresivního rodiče. Deprese se často rozvíjí
u lidí, kteří dlouhodobě a nadměrně konzumují alkohol, drogy nebo jiné návykové látky. 

Deprese je určitě léčitelná. Většina lidí vyhledává pomoc pozdě, v době kdy už mají depresi hodně rozvinutou. Tam je léčba náročnější a delší než u lidí, kteří ji podchytí v jejím začátku. Určitě je nutná psychoterapie, kterou já osobně doplňuji alternativními metodami (ty působí stejně jako medikace - antidepresiva).

Na začátku psychoterapie se domlouvá délka trvání léčby, u lidí se sebevražednými myšlenkami se domlouvá slib, že po dobu léčby si na život nesáhnou. V průběhu terapie se potom hledá původ deprese, pracuje se na zvládaní depresivních propadů, následně i na jejich předcházení. Protože k depresi nás dovedl sám náš život, pracuje se i na osobnostní změně a změně životního stylu, aby deprese již nadále neměla
v našem životě místo.

Alternativní metody zase podporují, posilují a harmonizují naši psychiku, proto jsou velmi dobré jako podpůrná léčba. Při aktuních stavech působí jako prášek na bolest hlavy nebo zklidňující injekce.

Co dělat, když vás deprese postihne? Určitě vyhledat pomoc - čím dříve, tím lépe. Pokud se cítíte vyčerpaní, klidně upustťe od úkolů, které jste si naplánovali. Deprese nejde zlomit vůlí, jak často nezasvěcení lidé radí a tak dělejte klidně jen to, co je vám příjemné. Když už musíte něco dělat, rozdělte si činnost na malé krůčky, mezi kterými určitě odpočívejte, i kdyby se vám nechtělo. Při hlubší formě deprese už nejde ani plakat, ale pokud ještě nejste tak hluboko a pociťujete smutek nebo se vám chce plakat, klidně plakejte - je to ventil a deprese se tak nehromadí.Léčba deprese běh na dlouhou trať, ale není nemožná. Připravte se na to, že úspěchy se nedostaví po pár dnech. Hodnoťte svůj posun až v odstupu několika týdnů (i měsíců), pak úspěch vždycky uvidíte. Při cestě ke zdraví také hned léčbu nevzdávejte, když se objeví během terapie propad - je to normální a patří to k průběhu léčby. Za čas uvidíte, že propady již nejsou tak hluboké, až vymizí zcela. Je dobré se vyhýbat stresovým situacím. Pro všechny, kdo trpí depresi je velmi důležitý pravidelný denní režim, protože nepravidelnost člověka vykolejuje. I když máte pocit, že chcete být sami, nevyhýbejte se svým blízkým, dělejte společné činnosti (jezte společně, podnikejte malé výlety či procházky). Postarejte se o příjemné zážitky. Udržujte styky s blízkými přáteli, ucítíte tak, že máte kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi i s vašimi problémy. Plánujte si své denní aktivity. Pravidelně spěte. Po probuzení vám pomůže chladená sprcha a cvičení. V žádném případě nekonzumujte alkohol - on totiž zdánlivě a dočasně může pomoci, ale v konečném důsledku vás oslabuje a zadělává na další a hlubší depresi. Jezte zdravě a dodržujte pitný režim. Relaxujte při příjemné hudbě. Neutíkejte od toho, čeho se bojíte, protože tím svůj strach jen umocníte. Chvalte se za každý i sebemenší úspěch. 

Vaše časté dotazy a moje odpovědi:

Otázka: Mám depresi, můžete na mě zapůsobit na dálku?

Odpověď: Mohu, ale nedělám to. Jen léčba alternativním způsobem nestačí a pomáhá jen pro tu chvíli. Sama o sobě nic neřeší. Na dálku působím na klienty, kteří jsou u mě
v terapii, a to jen tehdy, když mají propad a nejsou schopni se dostavit. Pak jim
s jejich potížemi pomohu natolik, aby byli schopni svoje trápení unést, udělalo se jim lépe
a mohli začít jednat. Takovéto působení působí v podstatě jako medikace.

Otázka: Moje rodina mi nerozumí, radí mi, abych se překonala a vzchopila se. Jak jim mám svoje problémy vysvětlit?

Odpověď: Dejte jim přečíst nějaké odborné informace nebo je odkažte na moje stránky. Také si můžete domluvit společnou návštěvu svého terapeuta či lékaře, aby je poučil.

Otázka: Nepřišla jsem k vám předčasně? Moje problémy nejsou zase až tak veliké.

Odpověď: Určitě ne, čím dříve začnete se sebou něco dělat, tím snažší a kratší je cesta ke zdraví a návrat do normálního života.

Otázka: Mám tak nesnesitelné stavy, že to snad ani nepřejde. Co mám dělat?

Odpověď: Určitě je načase vyhledat pomoc. Teď si uvědomte, že každá bolest má svůj konec. Máte už přece takovou zkušenost. Váš stav se může stupňovat jen do určitého bodu, potom přece vždycky zase začne ustupovat. Než se dočkáte pomoci, tak prostě jen vydržte sami se sebou.

Otázka: Mám pocit, že nejsem normální. Je normální mít pocit, že se zblázním?

Odpověď: Při silné depresi se objevují pocity, že už to nemůžu vydržet, že se zblázním. Je to ale jen strach.

Otázka: Myslíte, že moje problémy sami přejdou? Je opravdu nutná terapie?

Odpověď: Do teď sami od sebe nevymizely. Naopak, protože se Vám zhoršují, tak jste mě vyhledal. Pokud chcete zase mít hezký život se vším, co k tomu patří (běžné radosti i starosti,...), je terapie jediná cesta, jak ho získat zpátky.

Otázka: Je vůbec možné, abych se zase někdy cítil dobře, jako to třeba bylo před depresí?

Odpověď: Určitě. Ale to se sebou musíte začít něco dělat. Je dobře, že jste se rozhodl pro terapii. Ale musíte být trpělivý, nejde vše hned.

Otázka: Za jak dlouho budu vyléčená?

Odpověď: To záleží na tom, v jakém stadiu je deprese podchycena. Čím dříve se člověk jde léčit, tím kratší je léčba. Obecně lze říci, že léčba trvá od několika měsíců až po dobu několika let. Samozřejmě nejintenzivnější je po dobu stabilizace klienta, poté se může rozvolňovat. Při pozdním podchycení nemoci je i delší než rok, ale i zde je po roce již dost rozvolněna a jedná se spíše o udržovací a preventivní léčbu. Člověk, kterému dlouhodobá deprese ustupuje a zase je schopen normálně žít, se vlastně učí znovu životem chodit. Učí se umět unášet stresy a pro něj těžší situace, může ho dokonce rozhodit i silná radost, tak proto ta udržovací a preventivní léčba.

Milí človíčci,

 téma deprese se dotýká mnoha z vás. Budu ráda, když se podělíte o své zkušenosti s ostatními. Můžete jim tak i pomoci - vždy je dobré vědět, že nejsme se svým problémem sami, že něco podobného prožívá i někdo jiný. Máte zde i prostor pro diskuzi.

 S láskou

Vaše Liduše